test

B

  • Blažek Otto
  • Otto Blažek vstoupil v roce 1920 jako čtrnáctiletý učeň do dílny Bradáčova nejlepšího žáka Antonína Tvrdého. Po vyučení o tři roky později v dílně ještě několik let pracoval a v roce 1926 odjel do Paříže. Zde se učil u knihaře Théophila Steibela, jehož podnik byl zaměřen především na polokoženou vazbu. Měl možnost se naučit technologickému postupu výroby moderního způsobu vazby na hlubokou vnější drážku, který se do té doby v Čechách nepoužíval. Poté se Blažek učil u významného knihaře Pierra Legraina, jehož dílna byla zaměřena na luxusní vazby. Pobyt v této dílně, která svou řemeslnou i uměleckou úrovní vysoko přesahovala všechny dosavadní domácí i pařížské zkušenosti, měl na Blažkovu uměleckou zkušenost rozhodující vliv.

    V lednu roku 1929 se musel z rodinných důvodů vrátit zpět do Čech. Pracoval zde nejprve v dílně Josefa Vyskočila, teprve v roce 1931 zakládá vlastní dílnu. Úmysl specializace na luxusní vazby do marokénu s bohatou výzdobou po Legrainově vzoru ale narážel na odlišnost českých poměrů. Pro většinu sběratelů byly takové vazby finančně nedostupné a navíc je již v době Blažkova návratu z Paříže situace v Čechách na pokraji hospodářské krize. Bylo potřeba tedy najít cestu, jak sloučit vysoké požadavky na vazbu s potřebami bibliofilů. Několik let se mu daří pracovat a zároveň předávat své zkušenosti dalším knihařům, ale vlivem finančních okolností musí roku 1936 zavřít svou dílnu a přijmout nabídku Josefa Solara, aby se věnoval pedagogické činnosti na Státní grafické škole v Praze. Své bohaté zkušenosti zde předal za 18 let své pedagogické činnosti více než dvěma stovkám studentů.

    Ve válečných letech byl Blažkův technický i výtvarný názor ustálen a dovršuje svou schopnost spojit provedení vazby s obsahem i výzdobou knihy. Charakteristická díla z tohoto období jsou například celokožená Legenda o svaté Kateřině s rozsáhlou aplikací nebo Puškinovy Listy nevěstě a ženě. V jeho stěžejních výzdobných technikách má podstatnou roli aplikace, kterou zdobí i hřbety polokožených vazeb. Slepotisk a zlacení nejsou na jeho vazbách užity často, intarzii, moření, řezání do usně a kombinaci s neknihařskými materiály nepoužívá prakticky vůbec. Oblíbil si především jednoduché geometrické tvary.

  • Brabec Jaroslav
  • *1949

    člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání: SŠ elektro, VŠ pedagogika

  • Bradáč Ludvík
  • Ludvík Bradáč se narodil 25. ledna roku 1885 v Orahovicích v bývalé Jugoslávii. Sám se hlásil k obrodnému hnutí především jako knihař a vydavatel. Studoval historické techniky výzdoby, vývoj knihy i knižní vazby. Absolvoval školy v Düsseldorfu, Hannoveru a Paříži. Poté zúročil získané znalosti a zkušenosti a v roce 1908 založil v Praze vlastní dílnu. Velkou pozornost věnoval vzdělávání nejen svému, ale i svých kolegů a žáků; působil jako mistr, učitel i lektor v mnoha kurzech. Vyučoval také na Státní grafické škole v Praze, kde vychoval řadu žáků, kteří pokračovali v jeho zakladatelském díle. Byl dokonalým mistrem svého řemesla, znalcem historických knihvazačských a výzdobných technik, organizátorem, pedagogem a publicistou. Je autorem řady odborných knih, statí a článků, své poznatky shrnul například v knihách Úprava vazeb knižních a Knihvazačství. Kromě jeho významu na poli umělecké knižní vazby je nutné popsat jeho činnost nakladatelskou. Vydával knižní edice, například Vybrané knihy, dále se věnoval nepravidelně vycházející Ročence Ludvíka Bradáče (resp. Ročence českých knihařů) a především dvěma časopisům, které můžeme právem považovat za nejvýznamnější bibliofilské časopisy, které vznikly víceméně jako první v českém prostředí. Tím prvním byla bibliofilská revue Knihomil s podtitulem „O knihách, lidech a událostech“, která se ihned od prvního ročníku spojila s Bradáčovou ročenkou. Ta byla pro předplatitele přikládána zdarma. Časopis měl být – jak v úvodu píše Karel Dyrynk – o krásné knize a věnovat se nejen problémům z praxe, ale také teorii a historii knižní kultury, informovat o aktuálním dění jak běžné čtenáře, tak i odborníky, jakými jsou například bibliofilové, vydavatelé a knihkupci. Proto měl přinášet informace o výstavách, aukcích a především o knižních novinkách a otiskovat recenze na jejich celkovou úpravu. Na Knihomil později navázal Knihomol, který Bradáč vydával od roku 1921.Obsahoval především rozsáhlejší odborné práce na téma knižní kultura, vycházel čtvrtletně a měl být „bibliofilským sborníkem“. Nevěnoval se již tolik aktuálnímu dění a recenzím, jak to dělal Knihomil, ale soustředil svou pozornost na historické a teoretické studie. Nicméně tento časopis bohužel zanikl v pátém roce svého fungování. Bradáč se poté přestal věnovat podobným aktivitám, i když nadále pokračoval ve své práci jako knihař, pedagog a občas na toto téma publikoval. Jeho činnost hlavně v první polovině dvacátého století ovlivnila následující generace knihařů především v důrazu na dokonalost řemeslného zpracování vazeb a důležitosti spolupracovat s výtvarníky. Díky jeho učitelskému působení se u nás prosazuje francouzský způsob vazby. Zemřel 4. listopadu 1947 v Praze. Jeho žáci – Antonín Tvrdý (1888 – 1961), Petra Pospíšilová (1887 – 1936), Josef Brousek (1882 – 1949), Jenda Rajman (1892 – 1965) a další – dokázali obnovit technické základy řemesla a do povědomí české kulturní veřejnosti uvádět moderní pojetí knižní vazby. Výrazně se podíleli na vazbách bibliofilských tisků a často po Bradáčově vzoru pracovali s návrhy výtvarníků a úpravců knih, například s Františkem Bílkem, nebo s V. H. Brunnerem.

    Titul v expozici: Wilde, Oscar – Florencká tragédie

  • Brancovský Jindřich
  • Zakládající člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání: Krajská střední zdravotní škola Brno, v oboru knihařství autodidakt, další vzdělání u Evy Škorcové v Brně a manželů Sobotových v Lokti

    Titul v expozici: Jan Čáka – Střední Brdy

Č

  • Čabalová Eliška
  • *1955

    Mistr knihařského řemesla v oboru umělecká knižní vazba

    Zakládající člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání: Střední umělecko-průmyslová škola Brno, Filozofická fakulta Univerzity Palackého Olomouc, další knihařské vzdělání u Jindřicha Svobody v Brně

    Žije a pracuje v Ostravě.

    Zastoupení ve sbírkách: Moravská galerie Brno, Expozice umělecké knižní vazby v Městské knihovně Loket, Museum für Kunst und Gewerbe Hamburg, soukromé sbírky v USA, Francii, ČR aj.

    Titul v expozici: Jean Gionno – Muž, který sázel stromy

C

D

  • Dudešek Karel
  • Narodil se 28. května 1910 v Boršicích u Uherského Hradiště.  Vyučil se knihařem na Odborné knihařské škole v Uherském  Hradišti, kam jej zprvu lákaly výtvarné discipliny, zejména  kreslení, které učil Ruda Kubíček. Po ukončení školy absolvoval odbornou praxi u několika firem v Moravské Ostravě a Kolíně, ale  při mechanické práci v běžném provozu knihařské dílny si  uvědomil, že jej více než řemeslná práce láká individuální  umělecká vazba. Roku 1929 vstoupil na Státní grafickou školu v  Praze, kde studoval ve speciálce knižní vazby Josefa Solara.

    Mistrovskou školu ukončil v roce 1934 s vyznamenáním, jeho  školní práce byly vystaveny na mezinárodní knižní výstavě v Madridu a účastnil se také dalších soutěží a přehlídek. V Praze si v témže  roce zařídil vlastní ateliér. Díky svým řemeslným dovednostem a  výtvarným schopnostem se záhy vypracoval mezi přední pražské knihaře. Vytvořil si svůj stálý okruh zákazníků mezi bibliofily  a sběrateli (k nim patřil třeba ředitel Živnobanky a známý  mecenáš dr. Preiss, ing. Pračka, arch. Kozák, Vl. Žikeš a  další), kteří jeho vazby brzy vyhledávali a oceňovali. Již za  dob studií spolupracoval s moravskými bibliofily a od roku 1931 pravidelně vystavoval na jejich sjezdech.

    Jeho významné postavení v  rámci oboru potvrdila událost z roku 1941, kdy dostal nabídku spolupracovat na jedné z nejkrásnějších a nejvýznamnějších  bibliofilií válečného období, Svolinského Legendě o svaté  Kateřině. Podle oznámení v Bibliofilu navrhl Svolinský pro  atelier K. Dudeška její vazbu v celokožené a polokožené  variantě. Dudešek se tak měl podílet na jednom z  nejprestižnějších bibliofilských projektů tohoto období. Tato  spolupráce se však nakonec neuskutečnila a ani nevíme, jak návrhy vypadaly.

    Období po roce 1948 bylo pro knihaře a jejich dílny velmi  obtížné. Mnozí museli své podniky uzavřít nebo se stali jejich  zaměstnanci. Dudešek již po válce svou dílnu zmenšil a po roce  1948 pracoval dále jako člen Svazu československých výtvarných umělců v sekci užitého umění, která byla volnější. V roce 1953  se oženil s Evou Trnkovou, knihařkou vyučenou v Melantrichu, která se nadále stala jeho nejbližší a vlastně jedinou spolupracovnicí. Připravovala svému manželovi knižní bloky,  včetně šití kapitálku, takže on se mohl soustředit jen na návrh  a provedení vazby. V tomto manželském tandemu pracovali pak celý  život.

    Na začátku padesátých let začaly informace o Dudeškových  zákaznících a přátelích, kteří přicházeli do atelieru, zajímat  policii. Protože Dudešek vytrvale odmítal spolupráci, schylovalo  se k nepříjemnostem. Těm Dudešek předešel odchodem do Vídně, kde  žila jeho matka. V roce 1958 se mu totiž naskytla možnost  výstavy spojená s demonstrací knihvazačské práce a Dudešek této  možnosti využil a s částí dílny zůstal v Rakousku, kde požádal o  azyl.

    Začátky ve Vídni nebyly lehké, navzdory zázemí, které zde měl.  Zpočátku byl zaměstnán v jedné vídeňské knihvazačské dílně a v  roce 1960 si v domě své matky založil vlastní atelier. V  umělecké dráze mu pomohl úspěch jeho výstavy Bücher aus aller  Welt ve vídeňské galerii Wolfrum. V roce 1961 složil ve Vídni  mistrovsku zkoušku a o dva roky později mu bylo uděleno rakouské  státní občanství.

    Velmi brzy přichází nabídka Vysoké školy užitých umění ve Vídni, kde byl přijat jako knihař do mistrovské třídy pro umělecké  písmo a tvorbu knih. Zde vedl samostatné studio knižní vazby. Na vysoké škole učil pak dlouhou řadu let. Předal své znalosti  a řemeslné dovednosti řadě studentů, kteří je dále rozvíjeli i v  oblasti mimo knižní tvorbu. Žáky ve smyslu přímých následovníků  neměl, což odpovídalo skromnějšímu postavení knižní vazby v  Rakousku. Na rozdíl od Francie nebo Německa, nebyla zde moderní  knižní vazba rozvinuta a soustavně pěstována. Byla pojímána a  studována jako historickýfenomén a moderními formami se v  pováleční době zabývalo jen několik málo knihařů. Z Dudeškovy  třídy vyšli ovšem odborníci, kteří se později specializovali na  restaurování historické knižní vazby. Dudešek se této disciplině  také věnoval, pracoval v rámci školy například na akci rakouské  pomoci Florencii po povodni v roce 1966 při restaurování  historických vazeb v Národní knihovně.

    Roku 1975 odešel do výslužby a vrátil se do svého atelieru, kde  spolu se svou ženou dále vázal knihy pro okruh svých přátel,  příznivců a sběratelů, který se okolo něj časem vytvořil. V roce  1982 vysoká škola ocenila jeho zásluhy propůjčením titulu profesora. Velmi bohatou Dudeškovu tvorbu 70. a 80. let shrnuly  dvě významné výstavy ve Vídni. První uspořádalo v roce 1983  Muzeum užitého umění a v roce 1991 připomenula tvorbu svého  profesora Vysoká škola užitých umění.

    V devadesátých letech, přes svůj vysoký věk, K. Dudešek  nepřestával pracovat. Vytvořil mnoho vazeb pro soukromé  sběratele v Rakousku a také obnovil čilejší kontakty se svou  původní vlastí. Účastnil se dvou Trienále a uspořádal  výstavu v Uherském Hradišti. Svůj ateliér opustil až krátce před  náhlým propuknutím nemoci, které podlehl 22. února 1996.

    Dudeškovo dílo je velmi rozsáhlé, částečně rozptýlené v českých  institucích a hlavně v soukromých sbírkách, práce z posledních  let v soukromých sbírkách rakouských. Vázal bibliofilské tisky, ale  neodvracel se od dobré běžné knižní produkce a reprezentačních  výtvarných publikací. Řemeslná dokonalost a výtvarné schopnosti,talent, fantazie a nezměrná píle právem z Dudeška udělaly jednu z velkých osobností oboru knižní vazby. Jeho dílo patří do obou  kultur, rakouské i české, ale svými kořeny tkví knihař pevně v  českém prostředí, kde se vyškolil a kde jeho dílo uzrálo. Na vazbách se projevuje Dudeškův temperament a inspirace barevností rodného Slovácka.  Nebál se využívat celou paletu barev kůží a výrazných barevných  papírů a textilu. Uplatňoval všechny klasické výzdobné techniky  a jeho vazby jsou ukázkou spojení dokonalého řemesla a  výtvarného pojednání. Dudešek nebyl knihařem, který se spokojil  s jednoduchou a prostou vazbou. Chtěl zdobit, chtěl, aby kniha  zářila a upoutala pozornost svého čtenáře ještě předtím, než ji vezme do rukou a objeví její další krásy. A tomuto úsilí  zasvětil Karel Dudešek celý svůj dlouhý a plodný život.

F

  • Faltus Jiří
  • Narodil se 11. března 1911 v Zadním Dole u Klášterce nad Orlicí. V Klášterci nad Orlicí vychodil obecnou školu i měšťanku. Po dokončení školy v Klášterci se rodina odstěhovala do Semelkovic u Mělníka. Jiří se však brzy vrátil zpět, aby se učil knihařskému řemeslu u zkušeného mistra Jana Bálka, vazače knih v Nádražní ulici v Žamberku. Po třech letech učení složil v roce 1929 tovaryšskou zkoušku. Působil pak krátce v Roudnici nad Labem a začátkem třicátých let odešel do Prahy k firmě Štěpánek na Vinohradech, kde se zdokonalil v ručním zlacení. Získal tak praxi, kterou uplatnil ve své pozdější umělecké práci. V roce 1934 se oženil a společně se svou ženou se podílel na provozu obchodu s papírem a knihami, věnoval se i práci v knihařské dílně. Jiří Faltus byl aktivním členem Sokola a výborným šachistou. Po roce 1948 hrozilo jeho knihařské dílně znárodnění, podařilo se mu však odolávat až do roku 1958, kdy byl jeho podnik definitivně znárodněn. Jiří Faltus zde chvíli pracoval jako vedoucí, později jako knihařský dělník, po odchodu do penze se věnoval pouze umělecké knižní vazbě. V roce 1972 byl zaregistrován ve Svazu výtvarných umělců jako mistr uměleckých řemesel. Jiří Faltus zemřel 2. listopadu 1993 ve věku 82 let. V říjnu roku 2002 mu bylo in memoriam uděleno čestné občanství města Žamberka.

    Titul v expozici: Dostál, Josef – Květena ČSR

  • Fogl Jiří
  • Narozen 16. srpna 1940. Absolvent Vyšší průmyslové školy strojní v Novém Městě nad Metují. Do roku 1990 pracoval jako konstruktér textilních strojů v koncernovém podniku Elitex.

    V knihařské profesi je autodidakt. Zpočátku se knihařskému řemeslu věnoval pouze ze záliby a pro vlastní potěšení. V roce 1990 založil v Žamberku vlastní dílnu a spolu s bratrem provozoval KNIHAŘSTVÍ  FOGL a zaměstnával zde knihařky ze zrušených Komunálních služeb Žamberk. V prvním období provozovna zajišťuje klasickou vazbu knih pro Památník národního písemnictví Praha, vazby Sbírek zákonů, paspartování obrázků      a drobné kartonážní práce. Souběžně se zajišťováním klasických knihařských služeb začínají zhotovovat výrobky pro náročnou klientelu převážně v celokoženém provedení. Specialitou je výroba pamětních knih a kronik, dárkových kazet, různých desek pro slavnostní účely, celokožené kazety pro insignie vysokých škol      a magistrátů.

    Základy řemesla získal u knihařských mistrů Jiřího Faltuse v Žamberku, prof. Jindřicha Svobody v Brně a u Jana a Jarmily Sobotových v Lokti nad Ohří, studiem odborné literatury a účastí na odborných seminářích Společenstva českých knihařů. Získané znalosti v oblastech zpracování kůží a pergamenů úspěšně využívá při tvorbě umělecké knižní vazby. Zvláště zpočátku umělecké tvorby spolupracuje s výtvarníkem Jaroslavem Kerschbaumem, který je autorem řady návrhů výzdoby knižních vazeb a někdy      i jejich realizátorem. Vzájemná spolupráce se prohloubila natolik, že soutěžní výstavy obesílali jako autorská dvojice FOGL – KERSCHBAUM.

    V roce 2000 Jiří Fogl společně se svojí dcerou Pavlínou Rambovou zakoupil a zrekonstruoval starou budovu v podměstí Žamberka, kam přešel i se svými zaměstnanci. Zde v současné době  provozují KNIHAŘSTVÍ  FOGL– RAMBOVÁ.

    Jiří Fogl se zúčastnil 60 výstav v tuzemsku i v zahraničí. Od roku 2002 uspořádal 7 samostatných výstav.

    Na soutěžních výstavách získal tato významnější  ocenění:

    - 1992  VII. Trienále umělecké knižní vazby (dále TUKV) Praha

    – Cena Spolku českých bibliofilů

    a Památníku národního písemnictví

    - 1994  Východočeské biblioforum Vrchlabí 1994 – 1.cena

    - 1995  VII.TUKV Kroměříž  – Cena města Kroměříže

    - 1998  IX.TUKV Kroměříž  – 1.cena za uměleckou knižní vazbu

    - 1999  Východočeské biblioforum Vrchlabí 1999

    Hlavní cena a cena časopisu Krkonoše

      2001  X. TUKV Kroměříž – Cena Oty Blažka za  nejdokonaleji     řemeslně provedenou vazbu knihy Má vlast

    2004  XI.TUKV Brandýs nad Labem – Cena Oty Blažka za nejdokonaleji řemeslně provedenou vazbu knihy Kytice

      2004  Východočeské biblioforum Vrchlabí 2004 – 1.cena

    2007  XIITUKV Praha – Cena Karla Dudeška za nejkvalitnější soubor vazeb

    -  2010  XIII.TUKV Brandýs nad Labem – Cena Oty Blažka za vazbu knihy V. Nezval: Valerie a týden divů

    V roce 1999 obdržel od Společenstva českých knihařů titul Mistr knihařského řemesla v oboru Umělecká knižní vazba. V roce 2009 v dalších oborech: Rukodělná knižní vazba, Ozdobná kartonáž, Knižní objekt  za knihu Codex Gigas.

    Vazby Jiřího Fogla jsou zastoupeny v četných soukromých sbírkách a ve fondech veřejných a odborných institucí (Jihočeská vědecká knihovna České Budějovice, Městské muzeum Dobruška, Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou, Národní muzeum  Praha, aj.). V roce 2007 vyrobil pro Nadační ústav regionální spolupráce v Olomouci maketu knihy CODEX GIGAS. Z výčtu ocenění je zřejmé, že Jiří Fogl dává prvořadý důraz na kvalitní řemeslné zpracování a poctivě odvedenou práci.

    Sám o sobě říká:

    „Nepovažuji se za umělce, ale vždy jsem obdivoval čisté a poctivé řemeslo, které jsem vstřebal od svých učitelů. Spolupráce s výtvarníkem Jaroslavem Kerschbaumem následně řemeslo povýšila do kategorie umělecké knižní vazby.“

G

  • Gutteková Jana
  • Jana Gutteková (*1983) vystudovala SUPŠ v Uherském Hradiši, obor grafiku a Ostravskou univerzitu v Ostravě, Institut pro umělecká studia. Žije a pracuje ve Zlíně.

H

  • Hadlač Jiří
  • Jiří Hadlač se narodil 8. září 1927 v Divíně na Slovensku, kde prožil své dětství i mládí, poznamenané válkou. Po skončení války se i s rodiči přestěhoval do Velkých Opatovic a také začal studovat malbu a grafiku na Masarykově univerzitě v Brně u profesorů Doubravy, Makovského, Miléna a Urbana. Až do odchodu do Brna začátkem šedesátých let byl jeho život pevně spjat s Velkými Opatovicemi a s celou Malou Hanou. Z tohoto období pochází řada rozměrných olejomaleb především s motivy Velkých Opatovic a okolí a také první z vrcholů Hadlačovy tvorby – série černobílých dřevorytů, zachycujících krajinu Malé Hané a rovněž motivy ze života tehdejšího venkova – Hasičská slavnost, Vyprávění o neštěstí u Knínic, Noční orba. Neslavnějším se stal dřevoryt Nádraží ve Skalici, který nemůže chybět v žádné publikaci, věnované moderní české grafice.
    Přelomovým bodem se v Hadlačově tvorbě stala studijní cesta do USA v roce 1964. Nejen, že se zde seznámil s aktuálními uměleckými trendy (velmi inspirativní bylo např. setkání s pop-artem, díky kterému pak vznikla řada originálních asambláží), ale získal i nové náměty pro dřevorytovou tvorbu, která postupně nabývala abstraktních forem s využitím plošných barevných kombinací. Tyto snahy vyvrcholily cyklem Život bojovníka, za který Jiří Hadlač získal Cenu ministra zahraničí na Bienále grafiky v Tokiu v roce 1968.
    Okupace vojsky Varšavské smlouvy pak přetrhla slibně se rozvíjející Hadlačovu mezinárodní kariéru a umělec byl nucen se uzavřít ve svém ateliéru a z existenčních důvodů se více věnovat výuce na Pedagogické fakultě brněnské univerzity, kde v roce 1975 dosáhl titulu docenta. Období 70. let je u Hadlače obdobím hledání nového výrazu, věnuje se též intenzivně užité grafice, knižním ilustracím a v neposlední řadě i drobné grafice, především tvorbě Ex-libris.
    Další tvůrčí vrchol se však dostavuje v průběhu 80. let. Vzniká řada velkoplošných pastelů s originálními rámy, ve kterých Hadlač zúročuje své pop-artové zkušenosti, vzniká také skupina dřevěných plastik a v neposlední řadě umělec proniká do oblasti umělecké knižní vazby a to zcela neortodoxním způsobem. Nejprve si balí své oblíbené knihy do útržku kůže, starých rukavic a lepí na ně různé předměty nalezené v kontejnerech. Po konzultacích s prof. Svobodou však přechází na originálně vázané ručně psané knihy, často vkládané do vyřezávaných dřevěných pouzder. Nejoblíbenějšími Hadlačovými autory jsou Franz Kafka a E. A. Poe (báseň Havran).
    Tímto netradičním pojetím umělecké knižní vazby získává Hadlač záhy mezinárodní věhlas a v roce 1985 rovněž i Cenu za expertiment na V. trienále umělecké knižní vazby v Praze. Knihař v jeho pojetí přestává knihu jen oblékat, kniha se stává samostatným objektem, ve kterém se snoubí dílo spisovatelovo s osobitou interpretací výtvarníka. Díky použitým materiálům není kniha jen ke čtení, dá se prohlížet, uchopit, vyjmout z pouzdra. Je možné se dotýkat zvláštních struktur a materiálů a tak co nejširším způsobem vnímat její poselství.
    Změna politické situace v roce 1989 otevřela Jiřímu Hadlačovi opět dveře do světa. Bohužel, z těchto nových možností se mohl radovat jen krátce. Umírá 15. srpna 1991 ve Velkých Opatovicích.

    Titul v expozici: Saul Bellow – Herzog

  • Hašek Lukáš
  • Narozen: 25. 08. 1985 / Plzeň

    studium
    Pedagogická fakulta ZČU v Plzni
    Učitelství VV pro SŠ a ZUŠ / 2009 – dosud / Mgr.
    Ústav umění a designu ZČU v Plzni / Ilustrace a grafický design
    specializace – Grafický design / 2009 – dosud / MgA.
    Ústav umění a designu ZČU v Plzni / Ilustrace a grafika
    specializace – Knižní vazba / 2005 – 2009 / BcA.
    Soukromá střední uměleckoprůmyslová škola – Zámeček v Plzni
    Užitá malba / 2001 – 2005

    Člen Společenstva českých knihařů / od 2006

    workshopy 
    Edukační program "galerijní animace" k výstavě Vladislav Mirvald
    – Retrospektiva / certifikát / ZČG 2010
    Workshop k výstavě Martin Salcman / Jaroslav Vančát / ZČG / 2010
    Workshop na vazbu Bradel with oposite Plates of aluminium and parchment
    ateliér Edgarda Claese / Denderleeuw, Belgie / 2009
    Artfest / ateliér Václava Maliny a Františka Hodonského
    2006, 2007, 2008, 2009 / GKK
    Seminář Společenstva českých knihařů / Lanškroun / 2006

    ocenění 
    Čestné uznání za vazbu knihy Kunstlische Buchbeinde in Polycarbonat
    – Edagrd Claes / XIIITUV 2010
    3. místo za uměleckou knižní vazbu knihy Ladislava R. Haňky Být bláznem božím
    Výstava Od Váchala k Haňkovi, ZČM v Plzni / 2009

    výstavy:
    2010 / XIII. Trienále umělecké knižní vazby / Brandýs nad Labem
    2009 / Okouzlení krajinou / malba / Galerie Evropského domu v Plzni
    2009 / Od Váchala k Haňkovi / Západočeské muzeum v Plzni
    2009 / "Grafika roku" mezinárodní přehlídka grafiky, Clam-Gallasův palác v Praze
    2008 / Městská knihovna v Nýřanech
    2008 / Výstava Společenstva českých knihařů a Meister der Einbandkunst v Brně
    2007 / XII. Trienále umělecké knižní vazby / Národní muzeum v Praze
    2004 / Klub Paletka v Plzni
    2003 / Horolezecká stěna K2 v Plzni
    2003 / Kavárna Dominik v Plzni

    kontakt:

    http://www.lukas-hasek.wz.cz/

  • Hauner Vilém Bohumír
  • Narodil se jako neslyšící do rodiny vojenského historika Viléma J. J. Haunera a Jitky Haunerové-Staňkové. Vystudoval uměleckou knižní vazbu na státní grafické škole a také se naučil anglicky, francouzsky a částečně německy. Po dokončení studií pracoval dva roky v Paříži, kde se stal členem Mezinárodního salonu hluchých umělců. Navštívil Spojené státy americké (pravděpodobně jako první český neslyšící), mj. Gallaudetovu univerzitu ve Washingtonu. Po návratu z Francie otevřel vysněný vlastní ateliér pro uměleckou vazbu knih. Také se podílel na spolkovém životě neslyšících a stál u zrodu tenisového oddílu neslyšících LATECH. Dopisoval si s neslyší Němkou Gertrudou Jacobovou ve francouzštině a v roce 1938 si ji vzal. Měli spolu dvě děti, starší syn Milan je dnes světoznámým historikem. Za druhé světové války byl zastřelen jeho otec a mladší bratr Edgar. Komunistický režim nedovolil V. B. Haunerovi aktivnější činnost, omezil se jen na knižní vazbu.

    Titul v expozici: Rosůlek, Jan Václav – Zločin na Ste. Margueritte

  • Havlík Karel
  • *1950

    Zakládající člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání: OV Svoboda tiskař na ofsetových strojích, SVVŠ Dobříš, další knihařské vzdělání u manželů Sobotových v Lokti

    Žije a pracuje v Mníšku pod Brdy.

    Zastoupení ve sbírkách: knihovna Národního muzea, Expozice umělecké knižní vazby v Městské knihovně Loket, soukromé sbírky

    Titul v expozici: Oscar Wilde – Strašidlo cantervillské

  • Hloch Bedřich
  • http://www.kniharstvijihlava.cz/

  • Hodný Ladislav
  • Byl bytostně spjatý se svým rodištěm (3. června 1909 v Týně nad Vltavou), kterému zůstal věrný po celý život (†13. března 2000 v Českých Budějovicích). Knihařskému řemeslu se vyučil v letech 1923–1926 u místního mistra Františka Hájka. Po vyučení odešel do Prahy, kde jako knihař a linkovač pracoval u firmy Schořálek a Podaný. Dílnu svého mistra převzal v roce 1934 po návratu do Týna. Rozsah a druh práce určovaly zakázky běžných zákazníků a vývoj knihařské živnosti. Ačkoliv v Praze v době jeho pobytu působili dlouhá léta Ludvík Bradáč i manželé Ludmila a Alois Jiroutovi, vrátil se do Týna neovlivněn jejich činností. K orientaci na bibliofilskou vazbu byl přiveden až svým přítelem L. Richterem a jeho požadavkem vazeb jiného typu. Začal tedy zhotovovat celoplátěné vazby zdobené stříkáním. Sám však brzy poznal, že to není to správné východisko. Pustil se tedy do aplikací plátna. K definitivnímu rozhodnutí došel po setkání (1938) s Ludvíkem Bradáčem v třítýdenním kursu umělecké knižní vazby, vedeném Bradáčem v Českých Budějovicích. Ladislav Hodný se pak pouštěl do stále složitějších úkolů. Snažil se vypracovat technologii tzv. olejových papírů. Ty uplatňoval při vazbách knih menších formátů. K potažení desek, na přídeští i předsádky vyráběl překrásné tušované papíry. Výrazným impulsem pro krystalizaci dalšího knihařského projevu bylo navázání přátelského styku s Oldřichem Menhartem (1948). V té době již plně ovládal nejen knihařské řemeslo, ale i všechny jeho finesy. Hodného hluboké znalosti české výtvarné kultury a krásné literatury spolu se znalostmi požadavků milovníků knih a bibliofilů vytvořily základ, na němž rozvíjel a rozpracovával klasický styl české knižní vazby devatenáctého století. Vazby Ladislava Hodného můžeme členit do dvou skupin. Jako primární jsou to vazby prováděné za použití tradičních materiálů, jako je kůže a papír. Jistá společenská izolovanost daná místem pobytu eliminovala z jeho tvorby zásahy módních vlivů a napomohla k utváření její umělecké celistvosti, jejíž nezbytnou součástí se stala jihočeská krajina. To však nebránilo tomu, aby se pokoušel o zpracování a zhodnocení nových materiálů, jako je např. skivertex, vertex, payco nebo elefanhant. Použití umělých materiálů snížilo její finanční náklady a tvůrce tak naplňoval jeden ze svých cílů – knihu hodnotného obsahu a důstojné vnější úpravy dát širšímu okruhu zájemců. Používání umělých kůží mělo však pořád ještě charakter experimentu – šlo totiž současně i o to, aby tradiční knihařské techniky byly ověřeny v praktickém používání. Celkové výtvarné pojetí Hodného vazeb vycházelo z úzké spolupráce s výtvarníky (Oldřich Menhart, Miroslav Váša), řadu vazeb realizoval dle vlastních návrhů. S přítelem Hlinovským se pokusil i o malované vazby. Jednotlivé vazby i s odstupem let působí dojmem důstojné vyrovnanosti vycházející z knihařova citového prožitku literárního díla. Na vytvoření silného citového výrazu se podílí jednotící princip výběru a zpracování materiálu, přehledná, ale vždy objevná a téměř nikdy se neopakující výtvarná kompozice vazby a sugestivní symetrie jejích výtvarných prvků. Knižní vazby Ladislava Hodného vytvořily jednotný celek obsahu a formy literárního díla. Důkladnou znalostí řemesla spolu s osobním vztahem k vázanému literárnímu dílu umocňoval estetický i emotivní výsledný dojem svých prací. Tyto skutečnosti se prakticky projevovaly v dlouhodobé spolupráci s Lyrou Pragensis. Od roku 1959 vystavoval na řadě autorských i kolektivních výstav. Byl zakládajícím a pravidelným účastníkem Trienále umělecké knižní vazby, členem Internationale Vereinigung Meister der Einbandkunst (1979), čestným členstvím jej v roce 1999 poctil Spolek českých bibliofilů. Na řemeslné i výtvarné tradice rodiny navazuje nejen syn Ladislav, ale i mezi vnuky má své pokračovatele.

    Titul v expozici: K. T. Propertius – Triumvirové lásky

  • Hodný Ladislav ml.
  • Ladislav Hodný mladší se narodil 14. února 1943 v Týně nad Vltavou. V letech 1954 – 1957 se u svého otce Ladislava Hodného vyučil knihařem. V letech 1958 – 1961 absolvoval Učňovskou školu knihařskou v Novém Jičíně a v roce 1961 – 1965 Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně u profesorů Karla Langra, Jindřicha Svobody a Jaroslava Lukeše. Do roku 1968 pracoval jako výtvarník krajského střediska zdravotní výchovy v Brně. V roce 1988 se stal členem Svazu českých výtvarných umělců, dále je členem Book Art Center v New Yorku (USA). Od roku 1989 členem Designer Book Binders v Londýně (Anglie) a od roku 1991 členem Jednoty umělců výtvarných a členem Unie výtvarných umělců v Praze. V letech 1994 – 1999 vedl Ateliér knižní vazby v oddělení grafiky na Soukromé mistrovské škole uměleckého designu v Praze.

    Titul v expozici: Michail Bulgakov – Mistr a Markétka

    Adresa: Nábřežní 199 375 01 Týn nad Vltavou

    Ateliér: U Kublova 8 147 00 Praha 4

    Tel.: +420 385 732 032, mobil: +420 602 103 888

    E-mail: ladislavhodny@centrum.cz

    Ladislav Hodný

  • Hodný Ladislav nejml.
  • *1973

    Zakládající člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání: OU knihařské Praha, další knihařské vzdělání u otce Ladislava Hodného ml. v Týně nad Vltavou

    Žije a pracuje v Týně nad Vltavou.

    Zastoupení ve sbírkách: Expozice umělecké knižní vazby v Městské knihovně Loket, soukromé sbírky

    Titul v expozici: Bohumír Lifka – Moravské léto F.X.Šaldy

  • Hrubá Marie
  • *1943

    Člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání:Výtvarná škola V. Hollara Praha, účast na seminářích Společenstva českých knihařů

    Žije a pracuje v Pardubicích.

  • Hrušková Olga
  • *1957

    Vzdělání: Tomos, knihař – ruční vazba, SPŠ grafická Praha, UK Pedagogická fakulta

    Žije a pracuje v Praze.

  • Hubatá Monika
  • Monika Hubatá (*1983) vystudovala SPŠ keramickou v Karlových Varech a následně UUD-ZČU v Plzni, obor Knižní kulturu. Žije a pracuje v Kraslicích.

J

  • Jelínek František
  • *1932

    Mistr uměleckého řemesla v oboru umělecká knižní vazba

    Člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání: ZŠ grafická Hradec Králové, Průmyslová škola grafická Praha, vyučen u svého otce F. Jelínka

    Žije a pracuje ve Slatiňanech.

    Zastoupení ve sbírkách: Expozice umělecké knižní vazby v Městské knihovně Loket a v mnoha soukromých sbírkách

    Titul v expozici: Šupinaté sny

  • Jelínková Jarmila
  • *1937

    Člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání:vázání knih Dům kultury Zlín, v oboru autodidakt

    Žije a pracuje ve Zlíně.

  • Jirout Alois
  • Narodil se 9.2.1899 ve Slovči u Poděbrad. Řemeslu se vyučil v knihařské dílně mistra Lišky v Přelouči. První léta praxe absolvoval jako knihařský dělník v Roudnici nad Labem, Vysokém Mýtě a v Praze. V letech 1921 – 1922 navštěvoval kursy knihvazačství a zlacení, které pořádal Ludvík Bradáč a současně studoval na Státní grafické škole u profesora V.H. Brunnera. V závěru roku 1922 odchází do Jugoslávie jako dílovedoucí k firmě Kraus v Záhřebu a pracuje zde tři a půl roku. V r. 1926 odjíždí přes Itálii a Švýcarsko do Francie. V Paříži prochází postupně několika dílnami (Toupin, Stiebel, Crése) a současně navštěvuje odborné kursy École d’Estien a přednášky malíře Františka Kupky o výtvarném umění (zde také poznává svoji budoucí manželku a spolupracovnici Ludmilu Alexandrovou). Nakonec se stává samostatným pracovníkem významného ateliéru René Kieffera, který se specializoval především na vydávání a vazby bibliofilských tisků. Roku 1930 se Jirout vrací do Prahy a o rok později uzavírá sňatek s Ludmilou Alexandrovou. Hned po návratu do Prahy otevírají knihařský ateliér na Národní třídě. Navazují spolupráci s řadou významných současných výtvarníků (K. Svolinský, F. Muzika, J. Štyrský, O. Menhart, C. Bouda, M. Stachová a další). Roku 1939 zakládají Kabinet krásné knihy k propagaci české knižní kultury a pořádají v něm řadu samostatných výstav grafiků (K. Svolinský, C. Bouda, P. Dillinger). V roce 1947 ateliér přemisťují do domu U kříže na Nových zámeckých schodech, kde pracují až do své smrti (A. Jirout zemřel 26.7.1969). Od svého návratu do vlasti se Alois Jirout spolu s manželkou účastní mnoha domácích i zahraničních výstav a jejich práce získávají řadu ocenění. Vedle standardních vazeb pracují Jiroutovi také na mnoha zakázkách státních. Dvakrát váží ústavní listiny (1932 a 1954), dále Zlatou knihu hl. m. Prahy (1948), řadu slavnostních adres pro prezidenty republiky, zahraniční hosty a představitele cizích států a různé pamětní knihy.

    Titul v expozici: Jaroslav Durych – Lotr na pravici

K

  • Kacetlová Hedvika
  • *1974

    Vzdělání:SOU Brno, SOUP Brno

    Žije a pracuje v Mrákotíně.

  • Kelm Daniel
  • http://danielkelm.com/

  • Kerschbaum Jaroslav
  • Jaroslav Kerschbaum (*1942) se vyučil v oboru knihař na Vyšší uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Žije a pracuje v Žamberku.

  • Klinderová Helena
  • *1976

    Člen Společenstva českých knihařů

    Mistr uměleckého řemesla v oboru umělecká knižní vazba

    Vzdělání: Střední odborné učiliště v Praze, vyučena v oboru knihař a maturita v oboru polygrafie, další knihařské vzdělání u Františka Šimla v Praze

    Žije a pracuje v Praze.

    Zastoupení ve sbírkách: Expozice umělecké knižní vazby v Městské knihovně Loket

    Titul v expozici: Ivan Andrejevič Krylov – Bajky

  • Kocman, Jiří Hynek
  • Mistr knihařského řemesla v oboru autorská kniha (Paper-Re-Making Books)

    Zakládající člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání: Vysoká škola veterinární, habilitace na docenturu na Akademii výtvarných umění v Praze, v oboru knihařství autodidakt, další vzdělání u J. Svobody v Brně a T. Vyskočila v Praze

    Titul v expozici: The Raven

  • Kodejš Milan
  • *1933

    Člen Společenstva českých knihařů, Českého svazu výtvarných umělců, Syndikátu výtvarných umělců, Asociace restaurátorů

    Vzdělání: Střední průmyslová škola grafická Praha, vyučen v oboru knihař

    Žije a pracuje v Praze.

    Zastoupení ve sbírkách: UMPRUM Praha, Moravská galerie Brno, Expozice umělecké knižní vazby v Městské knihovně Loket, soukromé sbírky

    Titul v expozici: Milan Kundera – Nesnesitelná lehkost bytí

  • Koudelka František Josef
  • * 1969 Oseku

     

    Absolvoval Střední průmyslovou školu chemickou v Ústí nad Labem, nemá žádné výtvarné vzdělání, je samoukem. Pracuje jako dělník ve sklárně, jako bývalý speleolog se také zajímá o historická podzemí. Sbírá banánové nálepky.

    Od roku 2003 se zabývá linorytem a sazbou, tiskem (zajímá se zejména o techniku tisku z výšky) a vazbou vlastních knih. Práce na knihách postupně pohltila veškerý jeho volný čas a dřívější záliby. Knihy tvoří (až na pár výjimek) zcela sám – vlastní text, obrázky, tisk, vazba. Pár knih vysázel počítačově za použití různých softwarů.

    Snaží se, aby knihy vypadaly nějak netradičně (použití netradičních materiálů, papírů upravených tak, aby vypadaly zažloutle apod.)

  • Krupkovi Miroslava a Lubomír
  • Miroslava Krupková se narodila 20. 8. 1953 v Praze, v  letech 1968-71 vyučena knihařkou (Tomos), 1971-76 SPŠ grafická v Praze, konzultace u J. Svobody a T. Vyskočila; 1987 Mistr uměleckého řemesla, 1993 MDE, 1997 SČK.

    Lubomír Krupka se narodil 19. 1. 1953 v Praze, v letech 1968-72 vyučen ručním sazečem  a 1973-76 knihařem (Tomos), 1972-77 SPŠ grafická v Praze, konzultace u J. Svobody a T. Vyskočila, 1976-77 restaurátorský kurs, 1984 ČSVU, 1993 MDE1997 SČK.

    Završením společné čtvrtstoleté práce manželů Krupkových je, že dnes ve svém Ateliéru Krupka (www.atelier-krupka.cz) knihy nejen váží, ale současně (nejen) pro vlastní bibliofilskou edici i vyrábí ruční papír, odlévají litery, sází a tisknou. Knižní vazba však zůstává nadále jejich hlavní profesí. Vedle malých sérií nakladatelských vazeb zde vzniká široká škála uměleckých knižních vazeb a souběžně s nimi pokračuje i řada autorských knih. V umělecké knižní vazbě Krupkovi preferují klasickou podobu knižní vazby (nejčastěji celokožené na francouzský způsob, pergamenové na holandský způsob nebo dle Bradela a stále častěji celopapírové ve vlastním ručně čerpaném papíru) s citlivě voleným potahovým materiálem (barvené kůže, pergamen či papír) a uměřenou typografickou podobou čelní desky vazby. Jedním z atributů jejich práce je citlivá volba barevného tónování používaných materiálů ve škále přírodních barev. Nebrání se důvodným aplikacím neknihařských přírodních materiálů (kost, mramor), avšak kniha v jejich vazbě si vždy zachovává klasické rozměry, odpovídající dimenzím lidské ruky. Trvale se objevuje reflexe jejich hlubokého zájmu o médium knihy a o její historii (Kniha s řetězem, Ampersand, Kniha filigránů aj.). Druhým zásadním tématem objevujícím se v jejich tvorbě je vztah k přírodě, který se promítá především do autorských knih (Kůrožrout, Zemětřas aj.), ale v použití přírodní barevné škály i do celé šíře jejich volné tvorby. Výstavy: Dosud deset samostatných výstav (Litoměřice 1978, Praha 1981, 1985, 1990, 1993, Kroměříž 1998, Písek a Heidelberg 1999, Paříž a Úvaly u Prahy 2000) a dvě desítky kolektivních výstav v tuzemsku i v zahraničí (mj. sedmkrát TUKV lBA, Lipsko 1982, Lausanne 1983, Lipsko 1992, Merano 1993). Za svá díla získali manželé Krupkovi řadu ocenění, například: 3. cena IV TUKV Brno 1982, Čestné uznání a Cena Památníku národního písemnictví, V. TUKV Praha 1985 a Vl. TUKV Kroměříž 1998, Cena časopisu Umění a řemesla, Vll. TUKV Praha 1992, 1. cena v kategorii Umělecká knižní vazba, Vlll. TUKV Kroměříž 1995, Hlavní cena lX. TUKV Kroměříž 1998.

  • Kružík Martin
  • *1976

    Vzdělání: SOU pro ZPM A. Klara Praha

    Žije a pracuje v Praze.

L

  • Lukasová Pavla
  • *1971

    Člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání:SOU polygrafické Brno, SŠ polygrafický průmysl, pomaturitní studium kvalifikační, konzervování a restaurování muzejních sbírek, účast na seminářích Společenstva českých knihařů, odborná restaurátorská praxe ve švédském archivu

    Žije a pracuje v Brně.

M

  • Manoušek Pavel
  • *1958

    Člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání: SOU polygrafické Brno, knihař pro ruční výrobu

    Žije a pracuje v Brně.

  • Merglová Iveta
  • Iveta Merglová (*1983) vystudovala Soukromou SUPŠ Zámeček, s.r.o. a poté UUD-ZČU v Plzni, obor knižní kultura. Žije a pracuje v Plzni.

  • Miklicová Hana
  • *1989

    Vzdělání: SŠ obchodní Ostrava, knihař pro ruční výrobu

    Žije v Ostravě.

  • Musilová Jiřina
  • *1953

    Člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání:UŠ Vidnava, mistr Jana Přibíková, pravidelná účast na seminářích Společenstva českých knihařů

    Žije a pracuje v Plzni.

N

  • Nesnídal Dalibor
  • Dalibor Nesnídal se narodil 27.10.1954 v Karlových Varech. V letech 1969-1973 absolvoval Školský ústav umělecké výroby v Praze, obor umělecký kovář. V roce 1981 začíná pracovat se sklem jako rytec ve sklárně Moser. Téhož roku také vznikají jeho první vlastní skleněné objekty. Od roku 1990 do roku 2009 spolupracoval se sklárnou Mottl Glass v Karlových Varech. V současnosti se věnuje vlastní tvorbě: maluje obrazy, ilustruje knihy a časopisy, vytváří objekty nejen ze skla, ale i z různých jiných materiálů, kreslí mapy, váže knížky…

    Tituly v expozici: Kniha z doby kamenné, Nádoby s obrázky zvířat, Josef Formánek – Prsatý muž a zloděj příběhů

    Adresa: Semtěš 24 364 52 Žlutice

    Tel.: +420 353 393 965, mobil: +420 604 314 308

    E-mail: dalibor.nesnidal@post.cz

    Web: http://dalibornesnidal.webnode.cz/

P

  • Perůtka Jan
  • Jan Perůtka se narodil 23. října 1964 v Přílepicích v okrese Kroměříž. V letech 1980 – 81 studoval obor kamenosochařství u akademického sochaře prof. Josefa Kadlčíka na SuŠ v Uher. Hradišti. Tohoto studia zanechal a přestoupil na SUŠ v Brně, kde roku 1985 absolvoval v oboru užité malířství v architektiře a scenografii u akademického malíře prof. Jiřího Coufala. Po maturitě experimentuje s papírovinou a vyrábí autorské ruční papíry. Za zlom sám považuje svou první návštěvu u prof. Jindřicha Svobodu v jeho ateliéru v Brně na Petrově, kterou Uskutečnil 5.února 1987. Následující dva měsíce do nástupu vojenské základní služby je zde intenzivně zasvěcován do tajůKnižní vazby. Současně se v tuto dobu setkává s doc. J. H. Kocmanem a u něj konzultuje výrobu a zušlechťování ručních papírů a prohlubuje své vědomosti v této problematice. Knižnívazbě se věnuje i v letech vojny a připravuje se do Kroměřížena VI. Trienále umělecké knižní vazby.V roce 1989 kupuje knihařskou dílnu a zařizuje si vlastní ateliér.Po vytvoření podmínek pro práci se soustavně zabývá knižní tvorbou a vrací se i k výrobě autorských ručních papírů. Od roku 1992 se stává členem Unie výtvarných umělců a ARA. (Les Amis de la Reliure d´Art Toulouse, Francie). Na podzim pak ukončuje trvalý pracovní poměr a od té doby se knižní Vazbou zabývá ve svobodném povolání. Rovněž navazuje pracovní kontakty s Tomášem Vyskočilem z Prahy, při kterých se seznamuje s problematikou restaurování historických vazeb,kterou pod jeho konzultačním dohledem i realizuje. Svým dílem je zastoupen jak v naší republice, tak i v zahraničí. Zúčastnil se několika společných výstav. Sám uspořádal čtyři samostatné výstavy.

    Titul v expozici: E. A. Poe – Zlatý scarabeus

  • Plátek Jiří
  • Mistr knihařského řemesla v oboru umělecká knižní vazba

    Zakládající člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání: vyučen v oboru knihař u svého otce Františka Plátka v Turnově, Státní grafická škola v Praze, prof. Ota Blažek, další knihařské vzdělání u Jaroslava Doležala v Praze

    Titul v expozici: Vilém Stránský – Mnohonásobné metamorfózy

  • Přibíková Jana
  • *1945

    Mistr knihařského řemesla v oboru umělecká knižní vazba a Mistr uměleckořemeslné práce

    Zakládající člen Společenstva českých knihařů, čestný člen Společenstva českých knihařů, člen Miniature Book Society

    Vzdělání: Střední ekonomická škola, SOU Nový Jičín, vyučena v oboru knihař u Emanuela Zárybnického, další knihařské vzdělání u Jiřího Faltuse v Žamberku a u manželů Sobotových v Lokti

    Žije a pracuje v Kadani.

    Zastoupení ve sbírkách: soukromé sbírky Německo, USA (Neale Albert New York, Patricia Pistner, Texas A&M University), ČR (nakladatelství Bonaventura, Vědecká knihovna České Budějovice, Národní muzeum Praha a Expozice umělecké knižní vazby v Městské knihovně Loket) aj.

    Titul v expozici: Edmond Rostand – Cyrano de Bergerac

R

  • Rajman Jan
  • Narozen 25. 8. 1882 v Rožd'alovicích, zemřel 27. 3. 1965 tamtéž. Knihař, umělecký vazač, v jeho dílně časté návštěvy grafiků, malířů, spisovatelů a jiné. VydaI série barevných fotografií starých Rožd'alovic, pohlednice z Rožd'alovic a okolí od Karla Vika a knihu "Můj dědeček".

  • Rambová Pavlína
  • Narozená 18. února 1970 v Ústí nad Orlicí. V letech 1984 – 1988 vystudovala Střední zdravotnickou školu v Ústí nad Orlicí. Po maturitě byla zaměstnána v Odborném léčebném ústavu Albertinum v Žamberku a v Ústavu sociální péče Žampach.

    Při mateřské dovolené a ve volných chvílích vypomáhala v knihařské dílně svého otce Jiřího Fogla. Práce se jí natolik zalíbila, že v roce 1998 ukončila pracovní poměr v OLÚ Albertinum v Žamberku a začala pracovat na plný úvazek v Knihařství Fogl v Žamberku.

    V roce 2000 společně se svým otcem Jiřím Foglem zrekonstruovali  starý objekt domu č. p. 203 v Žamberku  a nyní zde provozují společně knihařskou dílnu.

    Postupně se zaučila a zvládla náročnější knihařské technologie tak, aby se mohla začít zúčastňovat knihařských výstav. K tomu jí také hodně pomohly semináře pořádané Společenstvem českých knihařů a účast na knihařských dílnách u manželů Sobotových v Lokti nad Ohří.

    Pavlína Rambová se zúčastnila k dnešnímu 12 výstav knižních vazeb. V roce 2004 na Východočeském biblioforu ve Vrchlabí získala III. místo za uměleckou knižní vazbu knihy  Kurtisáně a v roce 2007 na Trienále umělecké knižní vazby  v Praze Cenu Ladislava Hodného za esteticky nejlepší vazbu knihy Ta širá zimní krajina. V závěru roku 2007 byla spolurealizátorkou výroby makety největší knihy na světě Codex gigas.  V roce 2010 a 2011 obdržela od Společenstva českých knihařů titul Mistr knihařského řemesla v oborech Rukodělná a Umělecká knižní vazba.

S

  • Sequensová Jarmila
  • *1955

    Zakládající člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání: SOU polygrafické Praha, další knihařské vzdělání u Františka Šimla v Praze

    Žije a pracuje v Praze.

    Zastoupení ve sbírkách: Expozice umělecké knižní vazby v Městské knihovně Loket, soukromé sbírky

    Titul v expozici: E.T.A. Hoffmann – Don Juan

  • Slavíková Kateřina
  • Zakládající člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání: Střední odborné učiliště, Praha, vyučena v oboru knihař a maturita v oboru polygrafie

    Titul v expozici: Missale Romano (restaurovaná vazba z r. 1735)

  • Sobota Jan Bohuslav
  • Narozen 1. 3.1939 v Hromnici u Plzně. Vyučil se v Plzni u Karla Šilingera (1954-1957), současně v roce 1957 absolvoval Školu uměleckých řemesel. Od roku 1979 Meister der Einbandkunst (titul udělený MDE), Mistr uměleckého řemesla (titul udělený Ministerstvem kultury ČR), Mistr knihařského řemesla v oborech „Umělecká knižní vazba“ a „Restaurování“ (titul udělený Společenstvem českých knihařů). Od roku 1990 ředitel konzervátorské laboratoře a knihařského ateliéru v Bridwellově knihovně na Jižní metodistické univerzitě v Dallasu (Texas, USA). Roku 1982 emigroval z ČSSR do Švýcarska (1982 – 1984) a USA (1984 – 1997), do Čech se trvale vrátil v roce 1997, kde pracuje s manželkou Jarmilou J. Sobotovou ve společném ateliéru v Lokti. Od roku 1977 pravidelně publikuje v odborném knihařském, restaurátorském a konzervátorském tisku. Svou publikační a organizační činností se významně zasloužil o popularizaci české knihařské školy v zahraničí. Roku 1997 byl zvolen předsedou Společenstva českých knihařů, později byl zvolen čestným předsedou SČK. Vedle umělecké knižní vazby se věnoval především restaurování a konzervování písemných památek. Pro odbornou veřejnost pořádal spolu s manželkou knihařské kurzy. Jeho práce jsou zastoupeny v desítkách veřejných i soukromých sbírek (ČR, Švýcarsko, Anglie, USA). Od sedmdesátých let byl J. Sobota jedním z průkopníků nových směrů v umělecké knižní vazbě, definovaných P. Smithem v jeho knize New Directions in Bookbinding. Svým osobitým přístupem k tvorbě knižních skulptur a knižních objektů (například kazetové vazby) se mu podařilo prosadit i v evropském a světovém měřítku, kde je dnes zřejmě nejznámějším českým uměleckým knihařem. Výsledkem jeho experimentů s technologickou složkou vazby je např. vazba se zdvojenými nebo ztrojenými deskami.

    Jan Sobota zemřel dne 2. 5. 2012.

     

    Tituly v expozici: Lovecký deník Karla IV., Richard Neugebauer – Čertův kámen, Desatero, Německá gotická vazba

    Restaurované vazby: De Sacramentis Novae Ligis (1754), Malý zlatý nebeklíč (poč. 19. stol.), Vitae sanctorum (Životopisy svatých, 1742), Corpus juris canonici (1670), Desz christlichen Haus Buchs (poč. 18. stol.)

    Adresa: J&J Sobotas' Book Art Studio Sklenářská 5/3 357 33 Loket

    Tel: +420 352 685 130

    Sobotovi

  • Sobota Radek
  • *1965

    Člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání: 1 rok v knihařské dílně Tomos v Praze, 2 roky u Jana Soboty v Liestalu ve Švýcarsku, současně u manželů Sobotových v Lokti

    Žije a pracuje v Lokti.

  • Sobotová Jarmila Jelena
  • Mistr knihařského řemesla v oborech: Umělecká knižní vazba, Dekorativní papíry (1997). Zakládající člen Společenstva českých knihařů. Původním zaměstnáním profesorka psychologie, od roku 1986 umělecká knihařka. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, Institut of Art v Clevelandu (Ohio), C.College v Planu (Texas) a Obor uměleckého knihařství u Jana Soboty v Ohiu – School of Bookbinding & Restoration v Ohiu. V USA pracovala 10 let v rodinném studiu, galerii a škole umělecké knižní vazby a restaurování. Organizovala mezinárodní výstavy umělecké knižní vazby a byla často zvána jako vyučující na semináře v USA a ČR. Nyní žije a pracuje v Lokti v rodinném podniku Umělecké knihařství a galerie U Sobotů. J. Sobotová je známá svým osobním, citlivým a psychologickým přístupem k uměleckým vazbám. Její práce je často publikována v knihařských magazínech a její dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách v Evropě, Kanadě a USA. Má za sebou více než 80 společných a 20 samostatných výstav po celém světě (Prima Mostra Internazionale di Rilegatura D´Arte in Italia, Ancona, Itálie, 1998, kde získala stříbrnou medaili za vazbu L´Infinito a V. Bienale Mondiale de la Reliure d´Art en Pays Basque v Saint Jean-De-Luz, Francie, 1999, kde získala první cenu v kategorii Původní knižní objekt za vazbu Cyrano de Bergerac).

    Tituly v expozici: Grimm's Fairy Tales, Desatero

    Adresa: J&J Sobotas' Book Art Studio Sklenářská 5/3 357 33 Loket

    Tel: +420 352 685 130

    Sobotovi

  • Suchánková Kateřina
  • *1975

    Člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání:SOU Praha, SŠ polygrafický průmysl Praha, pravidelná účast na seminářích Společenstva českých knihařů

    Žije a pracuje v Praze.

  • Svoboda Jindřich
  • Jindřich Svoboda se narodil 29. května 1909 v Dolní Kounici. Jeho otec vlastnil knihařskou dílnu, kterou živily zakázky pro obecní knihovny a nakladatelské edice. Svoboda navštěvoval knihařský obor na Státní odborné škole grafické v Praze, poté až do roku 1929 pracoval v předních pražských knihařských dílnách. Domácí zkušenosti i zahraniční technické a výtvarné poznatky přizpůsoboval českému prostředí. Již v roce 1935 získaly knižní vazby Jindřicha Svobody první cenu v soutěži pražského Uměleckoprůmyslového muzea. Jeho práce charakterizuje velmi kvalitní řemeslné zpracování, elegance, ušlechtilý materiál, trvanlivost a snaha o vytvoření jednoty s literárním dílem. Dokonale ovládal řezbu do usně a slepotisk, pro který používal i filety podle vlastních návrhů, a další historické výzdobné techniky. Mimořádnou zakázkou byla práce pro jugoslávského krále Alexandra, následovaly objednávky od prezidentů Masaryka i Beneše. Po praxi v Praze se Svoboda vrátil do rodinné dílny, později převzal i její vedení. Rok 1948 přinesl zrušení soukromého knihařství. Svoboda se přestěhoval do Brna, kde již několik let předtím působil jako externí učitel na Škole uměleckých řemesel. Zařídil si dílnu na Petrově, kde spolu s manželkou Helenou pracoval jako samostatný výtvarník. Pokračoval i ve svém působení na Střední uměleckoprůmyslové škole. Svoboda vychoval řadu následovníků a účastnil se mnoha výstav doma i v zahraničí, kde byl za svou práci oceňován. Díky němu české knihařské řemeslo překonalo vynucenou stagnaci v 50. letech. Jindřich Svoboda se dostal mezi přední tvůrce české umělecké knižní vazby a své postavení si uchoval do konce života. Zemřel 28. října 2001 v Brně.

    Titul v expozici: Josef Váchal – Malíř na frontě

Š

  • Šiml František
  • *1937

    Mistr knihařského řemesla v oboru umělecká knižní vazba

    Zakládající člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání: Střední průmyslová škola grafická Praha, další knihařské vzdělání u Jaroslava Doležala v Praze

    Žije a pracuje v Praze.

    Zastoupení ve sbírkách: Expozice umělecké knižní vazby v Městské knihovně Loket, soukromé sbírky

    Titul v expozici: J.W.Goethe – Faust

T

  • Trnková Jana
  • VZDĚLÁNÍ V OBORU

    ZČU Plzeň, Ústav umění a designu – obor Knižní kultura (2004 – 2007)

    ZALOŽENÍ ATELIÉRU
    říjen 2007

    ODBORNÉ KURZY A WORKSHOPY
    Francouzská vazba, slepotisk – Knihařství Přibíková – 2007
    Německá vazba – celokožená, polokožená – Knihařství Sequensová 2007
    Pergamenová vazba bez i s viditelným proužkem – Knihařství Sequensová 2008
    Dekorační olejové papíry – paní Sequensová, dílny Kružíkovi – 2008
    Celokožená kronika – Knihařství Fogl – 2008
    Speciální vazba dýhová s volným hřbetem podle Edgarda Claese – Knihařství Fogl – 2008
    Bradel se vnášejícím se hřbetem – klášter Kruispunt v Denderleeuw Belgie – lektor Edgard Claes – 2008
    Olejové papíry na Gelasku – Knihařství Přibíková – 2009
    Pergamenová vazba s volným hřbetem klášter Kruispunt v Denderleeuw Belgie – lektor – Edgard Claes – 2009
    Magická kniha – Knihařství Přibíková – 2010
    Dekorační papíry – s vodovkami na Carraghenu, Suminagashi, lihové dle I. Vyhnalové – Knihařství Sobotovi – 2010
    Speciální třídesková vazba – Knihařství Přibíková – 2010
    Speciální vazba plexisklo z cyklu netradiční materiály – Knihařství Přibíková – 2010
    Pravidelně účast na seminářích SČK

    STAVY
    Univerzitní galerie v Plzni – 2007 – Kniha jako médium
    Výstavy SČK
    Brandýs nad Labem – 2007
    Brno – 2008
    České Budějovice – 2009
    Brandýs nad Labem TRIENÁLE – 2010
    Žďár nad Sázavou – 2011

    Výstava v jihočeském Archivu – 2007 – čestné uznání
    Pocta Ladislavu Haňkovi – Západočeské Muzeum – 2009 – čestné uznání
    Kálidása – Letohrad – 2009
    Soutěžní Archivní výstava – 2011

    ČLENSTVÍ V ODBORNÝCH SPOLEČENSTVECH
    Společenstvo českých knihařů – od 2007, v letech 2008-2009 členka rady (přerušeno ze studijních důvodů)
    Spolek českých bibliofilů – od 2008
    DB Designer Bookbinders – od 2010

    REFERENCE
    Kartonáž – Oční Optika Jíchová, Nožířství POK, Šperky Lada Vosejpková
    Knižní vazba – Antikvariát Beneš, nakladatelství Bonaventura, studio Hanja
    Merkantilní desky apod. – restaurace Budino, bytový design Pavel Vrzák, Sushi Bar ZEKE jídelní desky

    KONTAKT

    http://www.kniharstvitrnka.cz

  • Tylkowski Jacek
  • http://introligatornia-tylkowski.blogspot.cz/

V

  • Vačkář Jaroslav
  • Jaroslav Vačkář (*1983) vystudoval ZČU v Plzni, obor knižní kulturu. Žije a pracuje v Katovicích.

  • Válek Jaroslav
  • *1954

    Člen Asociace uměleckých kovářů USA

    Vzdělání: SPŠ Břeclav, umělecký kovář

    Žije a pracuje ve Veselí nad Moravou.

    Zastoupení ve sbírkách: celého světa

  • Voctářová Klára
  • *1977

    Člen Společenstva českých knihařů, Spolku českých bibliofilů, Miniature Book Society

    Vzdělání: Střední průmyslová škola grafická, Praha, vyučena v oboru ruční knihař,

    další knihařské vzdělání u Bedřicha Zákosteleckého v Plzni a u manželů Sobotových v Lokti

    Žije a pracuje v Brandýse nad Labem.

    Zastoupení ve sbírkách: Expozice umělecké knižní vazby v Městské knihovně Loket, soukromé sbírky v ČR, USA, Rakousku aj.

    Titul v expozici: Albert Camus – Exil a království

  • Vojtíšková Andrea
  • *1976

    Člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání:SOU Bohumín, obor knihař

    Žije a pracuje v Pardubicích.

  • Vosecký Petr
  • *1975

    Člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání:SPŠ grafická obor polygrafie, SOU technické Praha, obor knihař, účast na seminářích Společenstva českých knihařů

    Žije a pracuje v Praze a v Brandýse nad Labem.

  • Vyhnalová Ivana
  • *1968

    Zakládající člen Společenstva českých knihařů

    Vzdělání: Pedagogická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, knihařské vzdělání: u Bedřicha Zákosteleckého v Plzni a u manželů Sobotových v Lokti

    Žije a pracuje v Dobřanech.

    Zastoupení ve sbírkách: Expozice umělecké knižní vazby v Městské knihovně Loket, soukromé sbírky

    Titul v expozici: J. Krchovský – Básně

  • Vyskočil Josef
  • * 12.4.1899 Praha
    † 15.1.1980 Praha

    Restaurátor, umělecký knihař, původním povoláním bankovní úředník, bratr Alberta Vyskočila, otec dramatika prof. Ivana Vyskočila. Zakladatel restaurátorské dílny pražského Klementina, věnoval se též současné rukodělné knižní vazbě, jím svázané knihy představují vrcholnou podobu uměleckého knihvazačského řemesla. Zasloužil se i o vznik prvního odborného školství, v roce 1954 byla na Průmyslové škole grafické (dnes Střední průmyslové škole grafické a Vyšší odborné škole grafické) v Praze zařazena výuka konzervátorů a restaurátorů.

  • Vyskočil Tomáš
  • *1932

    Vzdělání: Uměleckoprůmyslová škola Praha, oddělení knižní grafiky a vazby, kurz konzervace archiválií Ministerstva vnitra

    Žije a pracuje v Praze.

W

  • Werl Vladimír
  • *1939

    Mistr uměleckořemeslné práce v oboru umělecká knižní vazba

    Člen Společenstva českých knihařů a Sdružení výtvarných umělců Vysočiny

    Vzdělání:ÚŠ Nový Jičín, odborné konzultace Jaroslav Doležal a Jindřich Svoboda

    Vladimír Werl žil a pracoval v Třebíči, zemřel dne 23. 1. 2015.

Z

  • Závodníková Miroslava
  • Žije a pracuje v Brně.

  • Zbořilová Vlasta
  • Vlasta Zbořilová  (*1949) pochází z Prostějova.
    V roce 1965  šla do učení na obor  "KNIHAŘ" do Vidnavy. Učila se pro Tvorbu Prostějov, praxe v Prostějově částečně probíhala pod vedením uměleckého knihaře Josefa Dvořáka. U knihařského řemesla zůstává až dosud, v r. 1992  začala v oboru podnikat. Roku 1997 vstoupila do Společenstva českých knihařů.
    Kontakt:
    Vlasta Zbořilová
    Okružní 201a, Prostějov 796 01
    Tel : 606 538 835
    vzborilová@email.cz